7. My childhood memories

15. února 2016 v 13:21 | Kyky |  Challenge
Dlouho jsem přemýšlela o čem psát. Mám plno vtipných historek. Pamatuji si, jak táta usnul na gauči, já vzala mamce šminky a už se malovalo. Moc to tatínkovi slušelo.

Několikrát se v naší rodině vyprávělo, jak malá Kyky musela chodit čůrat na každém výletu a jednou ukecala paní průvodkyni na zámku, aby ji vzala na zámecké záchodky. Celá skupina návštěvníků pak musela čekat, až se pětiletá holčička vrátí s nevinným úsměvem.

Nejvíce mi však utkvěla v paměti historka s naším prvním pejskem.

Když mojí mamce bylo 14 let, dostala štěňátko. Malému oříškovi dala jméno Nikin. Byl to velmi chytrý pes. Když však ve dvaceti letech mamka otěhotněla, začal se řešit jeden vážný problém. Nikin neměl rád děti a byl na ně i zlý. Pryč ho dát nechtěla, vždyť to byl její miláček. Tak se rozhodla počkat. Prý se uvidí, až se narodí mimčo.

Uběhlo pár měsíců a na světě se objevila malá holčička, která si nyní říká Kyky. Když poprvé přijela domů, čekal na ni u dveří pejsek. Pejsek, který nesnášel děti, avšak malou Kyky si zamiloval a chránil ji. Nikdo na ni nesměl šáhnout. Prožíval s Kyky její první krůčky a slova. Byl to trpělivý pes, který měl obrovské srdce a nikdy nedovolil, aby se na malou princeznu někdo jen špatně podíval.

Jedno odpoledne jsem skákala po pokoji. Občas jsem si lehla na Nikina. Několikrát mě mamka napomenula, ať to nedělám. Jenže já neposlechla, tak se mamka zvedla a chtěla mi dát na zadek. Nestihla to. Jen mě chytila za ruku a Nikin už na ni vrčel a dal jasně najevo, že mu to nevadí, a že si rozhodně nezasloužím dostat na zadek.

Jednou večer jsem tančila v kuchyni kolem misky, kde už od rána měl Nikin polívku. Evidentně mu zrovna polívka s rýží nechutnala, tak si asi řekl, že bude raději o haldu. Jenže já do té polívky kopla a rýže byla všude. Babička mi vynadala. A víte, co ten náš pes udělal? Zvedl se, všechnu ráži snědl, všechnu zeleninu vysbíral a pak šel k babče, štěkl na ni, jestli je jako spokojená, že je vše uklizené, a šel spát dál.

Bohužel s námi již není, před devíti lety zemřel a já nikdy nezapomenu na jednoho oříška z ulice, který mi zpříjemňoval celé dětství.

P.S. Toto je jediná fotka, kterou jsem našla, zbytek je asi někde u babičky. :D
Kyky
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 16. února 2016 v 12:48 | Reagovat

Nikyn a Kyky, to je ta neohrožená dvojka, na kterou si netroufne maminka s babičkou, ani nikdo další. Moc hezký příběh, spanilá, krásně jsi mě dojala. :-)

2 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 16. února 2016 v 22:10 | Reagovat

Krásný vzpomínky!
Když se tak zamyslím, já bych o svém dětství mohla napsat knihu.. třeba i na to někdy dojde ;-D!

3 Kyky Kyky | 17. února 2016 v 10:42 | Reagovat

[2]: tu knihu bych si pak rada precetla :D

[1]: jsem rada, ze se ti to líbilo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama