Září 2015

Holka, neblni prosím

30. září 2015 v 18:33 | Kyky |  Téma týdne
Jsem milionář. Jsem opravdu bohatá. Ale nemluvím o penězích. Tady jde o něco víc. Právě bohatství spočívá v něčem jiném, v lidských hodnotách, důvěře, lásce a věrnosti…

Určitě to znáte, máte dobrou kamarádku, rozumíte si a najednou se začnete obě měnit, nějakým způsobem začnete dospívat a utvářet si nové životní priority. Jedná se o normální a přirozený jev. Ovšem, když se váš blízký člověk začne měnit k horšímu a vy vidíte, jak ubližuje jiným lidem, je to opravdové peklo na zemi, protože víte, že s tím nic nezmůžete.

Podrazit přátele a vyzradit jejich tajemství je zřejmě normální. Kdybych někomu něco řekla, nechtěla bych, aby se to šířilo dál. A když víte osobní věci vašich spolužaček, se kterými se maximálně tak pozdravíte v šatně, není to úplně příjemné a sami si začnete velmi rozmýšlet, co komu povíte.

Být nevěrná příteli? Žádný problém, prostě se naskytla příležitost. Přijmout pozvání na rande pokaždé od někoho jiného? Proč ne, přítel se mnou nikam nejde, tak půjdu do společnosti s někým jiným. A když se někdo zmíní a připomene, že existuje nějaký přítel, odpověď je jednoduchá: ,,A co jako? Vždyť je to jen kret*en'' ...

Začínám uvažovat o tom, zda jsem blázen, když uznávám slušnost a staré obyčejné gentlmanstvi. Hodí se to vůbec do tohole světa? Nejsem dokonalá, taky jsem občas slečna, co se ráda pobaví, ale jsou zásady, které dodržuji za každé okolnosti. Nezávazný sex? Ano, ale když jsi nezadaná. Vyzradit tajemství druhých? Ani náhodou. Pomoci starému člověku, když vidíte, že se bojí přejít přes rušnou ulici či je pustit v MHD sednout? To je přeci samozřejmost.

A v tomhle já vidím naše bohatství.

Kyky

6.Ten years from now..

28. září 2015 v 22:51 | Kyky |  Challenge
Jsem jasnovidec a tak vím přesně, jak to bude. Budu nesnesitelná workoholička snažící se propojit osobní život a dokonalou práci, což se stejně nepodaří a umřu jako stará panna se stovkou koček. Krásná to budoucnost :D

Zdroj: simpsons.wikia.com

No... Tak úplně takhle by to být nemuselo, jen mi to připomíná dnešní časy, tak proč něco měnit? Já totiž změny moc nemusím. Jednou začas nějakou obří udělám a pak si na ni několik měsíců zvykám. Ale zpět k tématu, koho zajímá můj přístup ke změnám že?

Mít rodinu? Sen každé dívky. Jenže si nejsem úplně jistá, zda s někým vydržím (zda někdo vydrží se mnou) tak dlouho, aby nás mohlo ve dvě v noci budit řvoucí mimčo dožadující se, v tom lepším případě, bašty.

Mít skvělého partnera? Nemožné! V této době mi přijde, že skvělý muži již neexistují. Nebo vlastně existují, ale mně se obloukem vyhýbají.

Krásný střešní byt? Jasňačka, jen si na něj musím nejdřív vydělat. Nic není zadarmo a já nerada dostávám věci jen tak. Raději si je vydřu sama.

Bombová práce? Doufám, že bude. Advokátka s pedagogickým minimem a tím pádem i externí vyučující na nějaké škole? Přesně to bych chtěla dělat. Již teď doučuji malé dítko (dítka) a občas i jedno velké dítko (ano Van, mluvím o tobě).

A jak to asi nakonec dopadne? Vysněnou práci advokátky mít budu, jen bez toho pedag. minima. Střešní byt si, doufám, budu moci dovolit a děťátko s partnerem? Děťátko se vyrobí během chvilky a jestli mě partner nebude moc štvát, tak ho třeba u sebe taky nechám.

Mějte se famfárově a snažte se plnit si své sny.

Kyky

To jen hráčí nehrají fér

7. září 2015 v 16:26 | Kyky |  Téma týdne
Často slýchávám, že jsou lidé, kteří zneužívají systém, zneužívají svou popularitu, krásu... Že dobré výsledky, ať už ve škole nebo v práci, získávají podvodem a hned za tuto stížnost přidají tu slavnou větičku: ,,Život není fér."

Jenže ono to bude celé trošičku jinak. Život je fér, každý přeci začínal stejně. Nejdřív jako novorozeně, všichni bez výjimky se museli naučit mluvit, chodit a běhat. V první třídě jsme se všichni učili psát, číst a počítat a nejsem si vědoma toho, že by v té době někdo používal tahák. Tenkrát jsme prostě byly, my děti, fér a nenapadlo nás porušovat pravidla. To přeci až časem zjišťujeme, že učitel se nedívá při písemce jen na nás, že je lepší použít tahák a získat jedničku podvodem než poslouchat ty kecy od rodičů. To až dýl se začalo jít proti pravidlům. Ale to všechno je v nás lidech. Kdyby všichni dodržovali pravidla, nikdo nepředbíhal, nepodváděl, pak by byl možná život férový.

Sama nadávám každý druhý den, když se učím jak cvok na testy, dostanu dvojku a jinej prostě vytáhne papír. Ale nemám právo je soudit, sama občas někde nějaký to slovíčko z němčiny napsaný mám. (Ale pšt!) Jenže nebylo by lepší zkusit dělat vše podle pravidel jen a jen kvůli sobě? Kvůli našemu pocitu, že máme vše zasloužené? Vykašleme se na ty, kteří podvádí, my s tím nic neuděláme, život pro nás "poctivé" vždy nebude férový...

Kyky