Červen 2015

My favorite things

20. června 2015 v 21:47 | Kyky |  Challenge
Je tolik věcí, které mám ráda, že ani nevím, kde začít. Jsem šprt, takže miluju vzdělávání, ráda si občas někam zajdu zamejdanit, jindy jen ležím a poslouchám hudbu. Tento článek bych však chtěla věnovat knihám. Bez knih, by to přece nebyl život a kdo je stejně vášnivý čtenář jako já, jistě to chápe.

Brečela jsem jen u jediné knihy a myslím si, že rozhodně si zaslouží první místo na mém seznamu.

Hvězdy nám nepřály


Hazel Grace diagnostikovali ve třinácti letech rakovinu štítné žlázy, teď je jí šestnáct a rakovina je v posledním stádiu. Nikdo neví, jak dlouho bude žít, ale vědí, že smrt je nevyhnutelná...

Příběh o lásce mezi Hazel a Gusem, nemoci, splněných přání a smrti. Rozhodně bych tuto knihu doporučila všem, kteří rádi čtou. I když nemáte rádi zamilované příběhy, tato kniha vás prostě musí nějak zasáhnout. I když to nepřiznáte.


Další kniha, která se mi velmi líbí je z prostředí války. Jsem si jistá, že každý znáte knihu "Petr a Lucie". Někteří jste ji možná četli a kdo ne, ten o ni aspoň slyšel ve škole. Maturitní četbu nesnáším, ale tato kniha si mě omotala kolem prstu.
Příběh o lásce, která nemohla být nikdy naplněna a oba milenci v průběhu 1. světové války umírájí.

Petr a Lucie



A jako svou poslední, nejoblíbenější, knihu bych uvedla dílo Rozbitá. tato kniha rozhodně není pro slabé povahy. Je to příběh osmileté slečny, kterou od roka a půl zneužívali nejen rodiče, ale i plno dalších pedofilů. Kniha ukazuje nejen hrůzy, které se dějí, ale i neschopnost úřadů a přímý pohled do života pěstounů. Tuto knihu bych doporučila všem budoucím pěstounům, aby věděli, že to opravdu neni snadná práce. A ještě jeden, pro mě velmi důležitý dodatek, tato kniha je podle skutečnosti!

Rozbitá


Zdroj: databazeknih.cz
Jména autorů knih jsou uvedeny na obálkách knih.

Kyky

Fajn týden

16. června 2015 v 20:27 | Kyky |  Ze života
Konečně volno! Sice po nás ještě pořád chtějí, abychom docházeli do toho ústavu zvaný škola, ale díky bohu známky máme uzavřené. Teď jen čekáme na konečné výsledky. Podle všeho to na vyznamenání nedotáhnu, straší mě trojka z literatury, ale i tak jsem zatím celkem spokojená. Dvojka z němčiny se dá zvládnout a ostatní předměty (krom dvou, kde čekám ještě na verdikt učitele) mám klasifikované slovíčkem "výborně".

Také jsem se dala na autoškolu, a i když mám za sebou teprve druhou jízdu, zatím jsem nikoho nezabila. Po počátečních pocitech panického strachu, že zabiju všechny okolo, jsem byla pochválena, že to tak nějak jde a to je přeci důvod k oslavě. Takže se šlo nakupovat. Jak jinak se dá také oslavovat, když jste holka, je vám osmnáct a nepijete alkohol? :D No výsledkem je, že mám doma jedny krásné šaty a jednu boží, česko-anglickou knížku o známem detektivovi Sherlocku Holmesovi.

Ještě bych tu měla jednu zprávu, jen nevím, zda ji zařadit do lepších či horších zpráv. Ono, to je tak něco mezi. Máme doma krásného malého mopsíka (pro neznalce, ten chrochtající Bobik z reklam), který už nějaký ten pátek nemohl chodit, kvůli rozpadlému koleni. Dnes je již dva dny po úspěšné operaci kolene, sice prý nebude chodit, tak jako dřív, ale aspoň nepřestane chodit úplně. To byla ta dobrá zpráva, horší je to, že mu to přichází k sobě a já bych snad i skočila z okna, kdybych to jeho utrpení mohla vzít na sebe...

A co vy a váš závěr roku? Jste tak nějak spokojení nebo to mohlo být lepší? :)

Jojo, musím se pochlubit! :D
Kyky

1. Meet my best friend

12. června 2015 v 19:41 | Kyky |  Challenge

Ráno a pracovat? Pfff! :D

Přemýšlím, co a jak vlastně psát. Mám vám pospat její geniální vlastnosti? To, jak se doplňujeme? To jak já jsem ta slečna, která si nechá vše líbit, a že ona je ta, která vždy všechny seřve? Nebo vám mám říci, že byla první, kdo mě donutil koukat na horor? Raději vám povím něco o tom, jak jsme se poznaly.

Bylo to v září roku 2008. Tenkrát jsme ještě byly malé holky, které spolky všechen rozum světa. Zezačátku pouze spolužačky z 6.A. a nakonec nejlepší kamarádky, sestry, které spolu jezdí na dovolené (v létě konečně bez dospělého dozoru :D) a každá studuje v jiném městě. A právě toto středoškolské odloučení nás spojilo ještě víc. Nikdy jsem moc nevěřila na opravdové přátelství. Kolikrát jsem už zažila, že delší rozloučení zničí vše, co mezi sebou kamarádky mají. Jenže ona mi ukázala, co je opravdové přátelství a za to ji neskutečně děkuji. Je pro mě vším, drží mě nad vodou, když mi je nejhůř, řve na mě, když se zamiluju do nesprávného kluka a mám od ní tolik výtvarných výtvorů, že z toho jednou budu moc udělat muzeum výtvarného umění. Je to člověk, kterému naprosto důvěřuji a za kterého se budu i bít.

A jestli chcete slyšet i něco jiného než to, jak ji zbožňuju, povím vám pár faktů. Je jí 18 let, je starší jak já (-_-), má bratra, se kterým prožívá pravou tyranskou, sourozeneckou lásku a naprosto perfektní mamku. Studuje na nějakého zubního technika a vyhazuje zubní korunky z okna...

Kyky

Challenge

10. června 2015 v 9:41 | Kyky |  Challenge
Rozhodla jsem se rozjet nový blog a hned na začátek se zúčastnit menší výzvy.
Takže začínáme!



Kyky